Jiangsu Textile Research Institute Inc.

Obvykle existují tři metody pro testování vlastností nehořlavých tkanin.

1. Metoda testu spalování:Podle vzájemné polohy vzorku a plamene lze rozdělit na vertikální metodu, metodu 45 stupňů a horizontální metodu.

Vertikální testování plamenem je jednou z nejběžnějších metod testování výkonu zpomalujících hoření. Během testu zavěste vzorek látky svisle na stojan, zapalte spodní část vzorku, pozorujte šíření plamene a zaznamenejte rychlost šíření plamene a délku hoření. Tato zkušební metoda může účinně simulovat podmínky kontaktu s plamenem, se kterými se mohou látky zpomalující hoření setkat při skutečném použití.

Horizontální plamenová zkouška je další běžně používanou zkušební metodou. Během testu položte vzorek látky zpomalující hoření vodorovně na stojan, zapalte jeden konec vzorku, pozorujte šíření plamene a zaznamenejte dobu a vzdálenost šíření plamene.

2. Metoda extrémního kyslíkového indexu:Umístěte upnutý vzorek svisle do průhledné spalovací trubice. V trubici se pohybuje vzhůru proudící plynný kyslík a dusík. Zapalte konec vzorku, poté sledujte jev hoření a porovnejte jeho kontinuální hoření se zadanou limitní hodnotou. Doba nebo délka poškození, pomocí experimentů na sérii vzorků v různých koncentracích kyslíku, lze udržet nižší hodnotu koncentrace kyslíku potřebnou pro spalování.

Posouzení se provádí měřením extrémního kyslíkového indexu (LOI) vzorku: kyslíkový index se týká množství kyslíku potřebného k tomu, aby látka shořela. Čím vyšší je index kyslíku, tím vyšší je koncentrace kyslíku potřebná k udržení spalování, což znamená, že je hoření těžší. Objemová koncentrace kyslíku ve vzduchu je přibližně 21 %. Pokud je kyslíkový index nižší než 20 %, jedná se o hořlavé vlákno; pokud je kyslíkový index mezi 20 % a 26 %, jedná se o hořlavé vlákno; pokud je index kyslíku mezi 26 % a 34 %, jedná se o vlákno zpomalující hoření; pokud je kyslíkový index nad 35 %, jedná se o nehořlavé vlákno.

3. Test délky karbonizace: Test délky karbonizace měří délku zbývající karbonizované části po spálení vzorku tkaniny, aby se vyhodnotila její schopnost zpomalovat hoření. Při zkoušce se vzorek látky vloží do plamene a po určitou dobu se spálí a poté se změří délka zuhelnatělé části.

Zkouška délky zuhelnatění se používá hlavně k vyhodnocení požární odolnosti a charakteristik zuhelnatění tkanin, zejména toho, zda tkanina bude dále hořet nebo zhasínat poté, co plamen opustí.