Jaké jsou metody pro testování vlastností tkanin zpomalujících hoření?

Obvykle existují tři metody pro testování vlastností tkanin zpomalujících hoření.

1. Metoda zkoušky spalování:Podle relativní polohy vzorku a plamene lze metodu rozdělit na vertikální, 45stupňovou a horizontální.

Vertikální zkouška plamenem je jednou z nejběžnějších metod testování vlastností zpomalovačů hoření. Během zkoušky zavěste vzorek látky svisle na stojan, zapalte spodní část vzorku, sledujte šíření plamene a zaznamenávejte rychlost šíření plamene a délku hoření. Tato testovací metoda dokáže efektivně simulovat podmínky kontaktu s plamenem, se kterými se mohou zpomalovače hoření setkat při skutečném použití.

Další běžně používanou zkušební metodou je horizontální zkouška plamenem. Během zkoušky umístěte vzorek nehořlavé tkaniny vodorovně na stojan, zapalte jeden konec vzorku, sledujte šíření plamene a zaznamenejte čas a vzdálenost šíření plamene.

2. Metoda extrémního kyslíkového indexu:Umístěte upnutý vzorek svisle do průhledné spalovací trubice. V trubici proudí vzhůru plynný kyslík a dusík. Zapalte konec vzorku, poté pozorujte jev hoření a porovnejte jeho kontinuální hoření se stanovenou mezní hodnotou. V závislosti na době nebo délce poškození lze experimenty na sérii vzorků s různými koncentracemi kyslíku udržet nižší hodnotu koncentrace kyslíku potřebnou pro hoření.

Posouzení se provádí měřením extrémního kyslíkového indexu (LOI) vzorku: kyslíkový index udává množství kyslíku potřebné k hoření látky. Čím vyšší je kyslíkový index, tím vyšší je koncentrace kyslíku potřebná k udržení hoření, což znamená, že je obtížnější hořet. Objemová koncentrace kyslíku ve vzduchu je přibližně 21 %. Pokud je kyslíkový index menší než 20 %, jedná se o hořlavé vlákno; pokud je kyslíkový index mezi 20 % a 26 %, jedná se o hořlavé vlákno; pokud je kyslíkový index mezi 26 % a 34 %, jedná se o vlákno zpomalující hoření; pokud je kyslíkový index vyšší než 35 %, jedná se o nehořlavé vlákno.

3. Zkouška délky karbonizace: Zkouška délky karbonizace měří délku zbývající karbonizované části po spálení vzorku tkaniny za účelem vyhodnocení jejích vlastností zpomalování hoření. Během zkoušky se vzorek tkaniny umístí do plamene a hoří po určitou dobu, načež se změří délka zuhelnatělé části.

Zkouška délky zuhelnatění se používá hlavně k posouzení požární odolnosti a charakteristik zuhelnatění tkanin, zejména zda tkanina bude po opuštění plamene dále hořet nebo zhasne.