Trvalá vs. povrchová úprava: Porovnání metod zpracování tkanin s nehořlavou úpravou

tkaniny zpomalující hořeníPodle metod zpracování se dají rozdělit na tkaniny s vnitřním zpomalováním hoření (tkaniny s trvalým zpomalováním hoření) a tkaniny s následnou úpravou zpomalujícím hořením.

Tkaniny s vnitřní nehořlavostí se také nazývají trvalé nehořlavé tkaniny. Vyrábějí se tkaním vláken zpomalujících hoření a následným barvením a konečnou úpravou. Vlákna zpomalující hoření se během procesu tažení přidávají s látkami zpomalujícími hoření a jsou s vlákny tavena. Díky samotným vláknům zpomalujícím hoření se v případě požáru vytváří plyn, voda nebo jiné chemikálie, které tvoří vrstvu inertního plynu, jež může zabránit postupu hoření.

Bez ohledu na to, kolikrát se pere, jeho zpomalovací účinek zůstává nezměněn a jeho odolnost vůči ohni stabilní po celou dobu životnosti. Proto se také nazývá trvale nehořlavá tkanina. Náklady na výrobu tkanin s vnitřní nehořlavostí jsou však vyšší, protože musí být tkané ze 100% vláken zpomalujících hoření a nelze je proplétat s jinými vlákny, což omezuje rozsah jeho použití v některých výrobcích.

Hotové tkaniny s nehořlavou úpravou procházejí po výrobě následnými dokončovacími procesy. Jeho nehořlavého účinku se dosahuje potahováním, impregnací nebo stříkáním zpomalovače hoření na povrch nebo vnitřní stranu tkaniny, čímž se vytvoří ochranný film nebo vrstva inertního plynu, která zabraňuje kontaktu plamene s tkaninou a snižuje rychlost hoření. Ohnivzdornost tohoto druhu tkaniny je relativně nízká a nehořlavý účinek po praní postupně slábne. Obvykle je vhodný pro výrobky, které se často neperou. Ve srovnání s nimi jsou však výrobní náklady hotových tkanin s nehořlavou úpravou nižší, protože zpomalovače hoření se přidávají během procesu barvení a konečné úpravy.